V dnešním světě, kde se neustále honíme za novými vymoženostmi, materiálním bohatstvím a tím „lepším budoucím životem“, nám často uniká něco pro naše spokojené životy opravdu zásadního: vděčnost. Ano, ta stará dobrá vděčnost, kterou často považujeme za kýčovitou frázi nebo prázdné slovo. Co kdybychom však přijali za své, že právě vděčnost je klíčem k tomu, jak dosáhnout skutečné radosti a pohody? No, možná vám to zní trochu jako reklama na nějaký nový wellness produkt, ale věřte mi, práce s vděčností má své velké opodstatnění. A navíc je to úplně zadarmo.
Je velmi snadné se ztratit v naší každodenní uspěchané rutině a přestat si vážit věcí, které máme. Velmi snadno si zvykáme na to, co už máme, a začneme to považovat za samozřejmost. Jak říká G. K. Chesterton: „Cesta k lásce k čemukoliv spočívá v uvědomění si, že to můžete ztratit.“ Znamená to zejména, že pokud si uvědomíme, jak moc nám daná věc přináší radost a jak moc ji máme rádi, začneme ji milovat ještě více. Možná bychom měli občas na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co už všechno máme, a pokusit se za to být i vděční.
Příběh o cestě vlakem
Představte si, že se ocitnete na dlouhé cestě vlakem. Váš vagon není zrovna moderní, sedačky jsou tvrdé a prostor kolem vás je poněkud stísněný. Okna jsou špinavá, takže místo krásného výhledu se díváte na šedou krajinu. Žádné luxusní pohodlí, žádný komfort, jen dlouhá a nekonečná hodina, než dorazíte do cíle. A přesto – jakmile se usadíte, zhluboka se nadechnete a pomalu se usmějete. „Tahle cesta je vlastně krásná,“ říkáte si. A v tu chvíli si uvědomíte, že přestože to není ideální, je tu něco, co vám tento moment dává: možnost být tady a teď, pohled na svět za oknem, a ticho, které vás obklopuje. Vděčnost není o tom mít vše, co si přejete, ale o tom si vážit toho, co máte právě teď. A najednou i ten obyčejný vlakový vagon začíná mít svou vlastní krásu.
Jak filozofie mluví o vděčnosti
Už dávno před námi lidé přemýšleli a dumali nad tím, co je v životě skutečně důležité. Tito moudří lidé se nazývali filozofové a jeden z nich, jménem Aristoteles, hlásal, že to, jestli jsme šťastní, nezáleží ani tak na tom, jestli jsme bohatí, zdraví nebo slavní. Podle něj je důležitější to, co nosíme v sobě – svoje pocity a to, jak se díváme na svět. A právě umění vděčnosti považoval za jednu z nejdůležitějších věcí, které nám pomáhají být spokojenější a vyrovnanější. Vděčnost nám totiž pomáhá najít něco dobrého i v těžkých časech, i když se nám zrovna nedaří.
Další filozof Cicero dokonce řekl, že vděčnost není jen důležitá, ale že je jako „rodičem“ všech ostatních dobrých vlastností. To znamená, že když jsme vděční, je pravděpodobnější, že budeme i laskaví, poctiví a spravedliví.
Program mysli: nenápadný sabotér spokojenosti
V každém z nás běží od pradávna program mysli, který měl původně jediný úkol – zvýšit šanci na naše přežití. Tento program nás žene k neustálému zlepšování životních podmínek: lepší jídlo, bezpečnější úkryt, více jistoty. Dnes se však tento kdysi užitečný instinkt proměnil v tichého sabotéra naší spokojenosti. Jakmile něčeho dosáhneme, mozek to rychle označí za nový standard a okamžitě začne pátrat po dalším „nedostatku“. A tak i po dosažení našeho cíle zůstáváme často s pocitem prázdnoty – protože naše touha po lepším se nezastaví, pouze se přesune o krok dál. Tento program nás může motivovat, ale pokud si jeho fungování nejsme vědomi, snadno se z něj stane pán, kterému nikdy nic nestačí a ničím se mu dlouhodobě nezavděčíte. Vděčnost je pak jediným způsobem, jak tento mechanismus zpomalit – naučit se vidět hodnotu i v tom, co už máme, dříve, než to ztratíme.
Vděčnost je tajemstvím šťastného života
Podle výzkumu Harvardovy univerzity může pravidelné praktikování vděčnosti přinést řadu pozitivních účinků na naše duševní i fyzické zdraví. Studie publikovaná v červenci 2024 v časopise JAMA Psychiatry, která analyzovala data od více než 49 000 starších žen, zjistila, že ty, které vykazovaly vyšší míru vděčnosti, měly o 9 % nižší riziko úmrtí během následujících tří let ve srovnání s těmi, které vykazovaly nižší míru vděčnosti. Vděčnost byla spojena s lepším spánkem, nižší mírou deprese a příznivějšími ukazateli kardiovaskulárního zdraví.
Praktikování vděčnosti může být velmi jednoduché. Například si každý den zapište tři věci, za které jste vděční. Může to být hezké počasí, dobrá kniha nebo příjemný rozhovor s blízkým. Pokud v sobě najdete odvahu a svým kamarádům nebo rodině řeknete, že si jich vážíte, nebo jim poděkujete za to, co pro vás udělali, vaše vztahy se mohou posunout a zlepšit. A je přece fajn mít kolem sebe lidi, kteří se cítí dobře a vědí, že si jich ceníme. Vyjádření vděčnosti lidem ve vašem okolí, například poděkováním za jejich podporu, může posílit vaše vztahy a přispět k pocitu štěstí a spokojenosti.
Zavedení těchto jednoduchých návyků do každodenního života může mít dlouhodobý pozitivní dopad na vaše fyzické i duševní zdraví.
Pokud prožíváme vděčnost, nemůžeme být negativní
Vděčnost a negativita jsou jako dva nesmiřitelní nepřátelé, kteří se nemohou vejít do stejného prostoru. Pokud je naše mysl soustředěna na to, za co jsme vděční, nemáme čas ani energii na to, abychom se propadali do negativních myšlenek. Zkuste si to představit následovně: Negativní myšlenky jsou jako tmavý mrak, který zakrývá slunce. Jakmile se však zaměříte na to, co máte, co je dobré a co vám přináší radost, začínáte ten mrak rozhánět a dáváte tak prostor pro to pozitivní. A místo toho, abyste byli zahlceni pocity zklamání, frustrace nebo vzteku, otevíráte se možnosti zažít pozitivní emoce, jako je vděčnost, radost a klid. Vděčnost funguje jako jakýsi filtr, který automaticky přesměruje vaši pozornost na to pozitivní, a tím vás chrání před negativními myšlenkami, které mohou mít destruktivní vliv na vaši psychiku. V momentě, kdy začneme přemýšlet aktivně vděčně, negativita nemá šanci – zkrátka není místo, kde by mohla existovat.
Inspiraci pro to, za co můžete být vděční, najdete v následující písničce z legendárního filmu Miloše Formana Vlasy (Hair):
Malé návyky, velká změna
Práce s myslí nevyžaduje dramatické převraty – naopak, často stačí drobné, ale pravidelné návyky, které přeladí naši pozornost z nedostatku na hojnost. Moderní neurovědy i psychologický výzkum potvrzují, že naše mysl má tendenci zaměřovat se na to, co nám chybí, místo toho, co už máme. Právě každodenní vděčnost tuto tendenci postupně přepisuje – podobně jako sval, který posilujeme tréninkem.
Zde je několik jednoduchých způsobů, jak vděčnost každý den vědomě posilovat:
- Vděčnost na papíře – každý večer si napište tři věci, za které jste ten den vděční. I malé radosti – jako úsměv cizího člověka nebo vůně ranní kávy – mají velkou sílu.
- Vědomé zastavení – když tě přepadne nespokojenost, zeptej se: Co už vlastně mám? Co bych dnes postrádal/a, kdyby to zmizelo? Tato otázka vrací pozornost k hodnotám, které už jsou přítomné.
- Oceňění vztahů – děkujte lidem ve svém okolí i za samozřejmosti a maličkosti. Pravidelné vyjadřování uznání oživuje vztahy a prohlubuje vzájemné propojení.
- Všímavost k obyčejnostem – věnujte pozornost všedním okamžikům:, chuti jídla, světlu v místnosti, hlasu blízkého člověka. Právě v těchto „obyčejnostech“ často spočívá to nejcennější.
- Digitální půst – omezte srovnávání se s ostatními. Sociální sítě často aktivují v mozku program, který nás nutí vnímat sebe jako nedostatečné. Pravidelné digitální odpojení pomáhá obnovit vnitřní rovnováhu.
Vděčnost je tichou silou, která nás vrací k tomu, co je opravdové, klidné a naplňující. Pomáhá nám vidět hodnotu tam, kde ji mozek přehlíží – v přítomném okamžiku, v lidech kolem nás, v každodennosti. Život nebude nikdy dokonalejší než právě teď. Ale může být plnější, pokud se naučíme ho vnímat s vděčností.
Tajemství deníku vděčnosti: Jak si začít psát cestu ke štěstí
Jedním z nejjednodušších a nejúčinnějších způsobů, jak pěstovat vděčnost, je pravidelné psaní deníku vděčnosti. Tato technika spočívá v tom, že si každý den zapíšete alespoň tři věci, za které jste vděční. Mohou to být i ty nejmenší drobnosti – třeba šálek oblíbené kávy, úsměv od cizího člověka nebo fakt, že jste se dnes ráno probudili zdraví. Přestože se může zdát, že jde o jednoduchou techniku, její účinky jsou ohromující. Jak už bylo popsáno výše, výzkumy ukazují, že pravidelné zapisování věcí, za které jsme vděční, má pozitivní dopad na naši náladu, zlepšuje kvalitu spánku, snižuje stres a zvyšuje celkovou spokojenost se životem. Tím, že se soustředíme na to, co máme, místo na to, co nám chybí, přirozeně zvyšujeme náš pocit pohody. Když se naučíme věnovat pozornost těm pozitivním věcem, začneme je vidět častěji a vnímáme náš život jako mnohem bohatší a naplněný. A to všechno díky jednoduchému, ale mocnému nástroji – deníku vděčnosti.
ZÁVĚREM
Vděčnost není o tom, že máme všechno, co bychom si přáli, nebo že všechny okolnosti našich životů jsou dokonalé. Naopak, je to schopnost přenést svou pozornost na to, co máme právě teď, a najít hodnotu i v těch nejprostších okamžicích. Pokud dokážete ocenit výhled z okna toho starého vlaku, namísto, abyste se soustředili na to, jak nepohodlné je vaše sedadlo, začnete si postupně všímat drobností, které vám dříve unikaly. Možná uvidíte krásu rozmanité krajiny, jak se mění za každým kilometrem, nebo zjistíte, že i ve starém vagonu se můžete cítit pohodlněji, než byste čekali. Tato chvíle ticha je vaším darem, okamžikem, který vám nikdo nemůže vzít. A i když se cesta zdá být nekonečná, vy si ji v tu chvíli plně užíváte. Vděčnost vám ukazuje, že štěstí není jen o dosahování cílů nebo hledání perfektních podmínek. Je to o tom, jak se učíme být přítomní v těch obyčejných chvílích, kdy i na první pohled malé věci mají svůj neocenitelný význam.
AUTOR
specialista na výživu a prevenci
POZNÁMKA
Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
ODKAZY
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Odkazy a zdroje zašleme na vyžádání na mail. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Infografiky a kreslené obrázky podléhají autorským právům.