Hypertenze pohledem funkční medicíny

Hypertenze, častěji známá jako vysoký krevní tlak, je jedním z nejrozšířenějších onemocnění současného světa, které představuje závažné riziko pro kardiovaskulární onemocnění a mnohé další komplikace. Zatímco konvenční medicína se primárně zaměřuje na farmakoterapii jako prostředek léčby hypertenze, přístup funkční medicíny nabízí komplexnější a individualizovaný přístup k této diagnóze. Funkční medicína přistupuje k hypertenzi s ohledem na komplexní interakce mezi genetickými faktory, životním stylem a prostředím, které ovlivňují krevní tlak. Tento přístup se odlišuje od tradičního modelu, který často zaměřuje pouze na symptomatickou léčbu.​ V tomto článku se pokusím osvětlit celostní přístup k hypertenzi a jeho potenciálního přínosu pro pacienty, kteří hledají jiné řešení než, nabízí model západní medicíny.


CO JE HYPERTENZE


Hypertenze, běžně známá jako vysoký krevní tlak, je označením pro opakované nebo přetrvávající zvýšení krevního tlaku – podle definice na hodnoty 140/90 a vyšší. Tlak krve je síla, kterou krev vyvíjí proti stěnám cév během krevního oběhu. Průměrné hodnoty krevního tlaku se obvykle pohybují kolem 120/80 mmHg (milimetr rtuti). Za vysoký krevní tlak považujeme tlak, který dlouhodobě při každém srdečním stahu (systolický tlak) překračuje 140 mmHg, a/nebo když tlak mezi srdečními stahy (diastolický tlak) dlouhodobě převyšuje hodnotu 90 mmHg.


Hypertenze je často označována jako „tichý zabiják“, protože mnoho lidí nevnímá žádné příznaky a může tak poškozovat cévy a orgány v těle, pokud není řešena. Mezi možné komplikace hypertenze patří srdeční onemocnění, mozkové příhody, onemocnění ledvin, ztráta zraku a další.

Definice hypertenze tedy zahrnuje nejen jednotlivé hodnoty krevního tlaku, ale také riziko komplikací spojených s vysokým tlakem krve a jeho dlouhodobými účinky na zdraví.



SYSTOLICKÝ a DIASTOLICKÝ TLAK


Systolický krevní tlak je nejvyšší hodnota tlaku v cévách během srdečního stahu, když srdce pumpuje krev do krevního oběhu. Diastolický krevní tlak je naopak nejnižší hodnota tlaku, která nastává mezi srdečními stahy, když srdce relaxuje a naplňuje se krví. Tyto dvě hodnoty jsou základními ukazateli krevního tlaku a jsou běžně měřeny při lékařských vyšetřeních.


PROBLEMATIKA STANOVENÍ DIAGNÓZY


Lékaři často neberou na zřetel nejrůznější faktory (stresová zátěž, psychické obtíže, faktory životního prostředí), které mohou mít vliv na stanovení diagnózy hypertenze. Jedním z těchto faktorů je tzv. syndrom bílého pláště, což je stav, který se projevuje zvýšeným krevním tlakem v lékařském prostředí, který se ale normálně neobjevuje mimo něj. Když jsou pacienti v lékařském prostředí, mohou pociťovat nervozitu nebo úzkost, což může zvýšit jejich krevní tlak. Lékař pak naměří vyšší krevní tlak, než má pacient ve skutečnosti mimo lékařské prostředí a tento jev může mít za následek falešně pozitivní diagnózu hypertenze.

Diagnostika hypertenze u pacientů s syndromem bílého pláště může být složitější. Lékaři obvykle využívají několik strategií k identifikaci skutečného stavu krevního tlaku pacienta:


  • 24hodinové monitorování krevního tlaku: Tato metoda zahrnuje nošení přenosného zařízení, které automaticky měří krevní tlak každou hodinu během dne a každé dvě hodiny během noci. Tento přístup umožňuje lékařům sledovat krevní tlak pacienta v průběhu celého dne, včetně běžných situací mimo lékařské prostředí.
  • Domácí monitorování krevního tlaku: Pacienti mohou být instruováni, aby si sami měřili krevní tlak doma pomocí automatického monitoru krevního tlaku. To může poskytnout více informací o skutečných hodnotách krevního tlaku, které pacient má mimo lékařské prostředí.


Pokud máte pochybnosti o stanovení diagnózy vysokého krevního tlaku, určitě doporučuji pořídit kvalitní tonometr a měřit si krevní tlak v domácím prostředí podle doporučení v následující infografice. Zaznamenané výsledky pak vezměte s sebou na kontrolu k lékaři, může tak sloužit jako argument k diskuzi o potřebě užívat léky na hypertenzi.


MECAHNISMY REGULACE KREVNÍHO TLAKU


Regulace krevního tlaku je složitý proces, který zahrnuje koordinaci spolupráce mezi různými orgány a systémy v těle. Hlavními mechanismy regulace krevního tlaku zahrnují:


  • Srdce a srdeční výdej: Srdce pumpuje krev do cév, což zvyšuje krevní tlak. Srdeční výdej, což je množství krve, které srdce vypudí za minutu, je důležitým faktorem ovlivňujícím krevní tlak.
  • Cévní rezistence: Cévy, zejména arterioly, mohou měnit svůj průměr (vasokonstrikce nebo vasodilatace), což ovlivňuje množství krve, které prochází a tím i krevní tlak. Kontrakce hladkých svalů v cévách způsobuje zvýšení cévní rezistence a tím zvýšení krevního tlaku.
  • Nervový systém: Sympatický nervový systém hraje důležitou roli v regulaci krevního tlaku. Uvolňuje neurotransmiter nazývaný noradrenalin, který způsobuje vazokonstrikci (stahování cév) a zvyšuje srdeční frekvenci a kontrakci, což zvyšuje krevní tlak. Parasympatický nervový systém naopak snižuje srdeční frekvenci a může způsobit vasodilataci.
  • Hormonální regulace: Různé hormony ovlivňují krevní tlak. Například adrenalin a noradrenalin, uvolňované při stresu, mohou zvýšit krevní tlak. Renin-angiotensin-aldosteronový systém (RAAS) je důležitý hormonální systém, který reguluje krevní tlak prostřednictvím vlivu na cévní rezistenci a zadržování sodíku a vody.
  • Renální regulace: Ledviny hrají důležitou roli v dlouhodobé regulaci krevního tlaku. Udržují rovnováhu mezi sodíkem a vodou v těle, což ovlivňuje objem krve a tím i krevní tlak. Renální regulace zahrnuje také produkci reninu a aktivaci systému RAAS.
  • Fyziologické systémy: Další fyziologické mechanismy, jako je regulace objemu krve, acidobazická rovnováha a hladina kyslíku v krvi, mohou také ovlivňovat krevní tlak.


Tyto mechanismy spolupracují a vzájemně ovlivňují se, aby udržovaly krevní tlak v optimálním rozmezí pro normální fungování těla. Poruchy v těchto mechanismech mohou vést k hypertenzi nebo také k hypotenzi (nízký krevní tlak).

DVĚ ZÁKLADNÍ FORMY HYPERTENZE

‍

Esenciální (primární) hypertenze

Tento typ hypertenze nemá podle západní medicíny známou příčinu. My ve funkční medicíně ale víme, že nic se neděje jen tak, a proto umíme řešit i tento druh zvýšeného krevního tlaku (viz níže). Primární hypertenze nastává, když dojde k přerušení nebo dysregulaci neuroendokrinních a jiných strukturálních a fyziologických procesů, které jsou podkladem těchto složitých mechanismů (viz předchozí odstavec). Další velmi častou příčinou bývá inzulínová rezistence.


Esenciální hypertenze je nejčastější formou vysokého krevního tlaku a jedním z nejčastějších příznaků kardiovaskulárních a kardiometabolických onemocnění.


‍

Sekundární hypertenze

Tato hypertenze může být vedlejším účinkem některých léků nebo má známou příčinu a často bývá spojena s nejrůznějšími onemocněními jako např: 

  • onemocnění ledvin (diabetická nefropatie)
  • endokrinní poruchy (Cushingův syndrom, hyperaldosteronismu, feocytochrom, hypotyreóza, hyperparathyreóza)
  • stenóza ledvinné tepny
  • syndrom obstrukční spánkové apnoe
  • léčiva (antacida, stimulanty, dekognestanty, atypická antipsychotika, nesteroidní protizánětlivé léky. systémové kortikosteroidy, estrogeny, nikotin)



PŘÍZNAKY VYSOKÉHO KREVNÍHO TLAKU


Hypertenzí trpí více než třetina dospělých lidí, bohužel většina z nich nemá žádné zjevné příznaky vysokého krevního tlaku, a zvýšený krevní tlak je zjištěn pouze náhodou při kontrolním vyšetření. Nejčastější příznaky hypertenze mohou zahrnovat:


  • Bolesti hlavy
  • Závratě nebo nevolnost
  • Poruchy erekce 
  • Úzkosti
  • Začervenání obličeje
  • Náhlé změny vidění
  • Nadměrné pocení
  • Dušnost




Pokud se vyskytnou významné příznaky, jako je dušnost, silné bolesti hlavy, bušení srdce nebo snížený objem moči, měli byste okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, protože tyto příznaky mohou naznačovat vzácný, ale vážný stav známý jako hypertenzní krize.




PŘÍČINY VYSOKÉHO KREVNÍHO TLAKU


Běžným omylem vnímání hypertenze je, že se jedná o chronické onemocnění neznámé příčiny (primární hypertenze). Hypertenze by však měla být vnímána spíše jako symptom poruchy a dysregulace několika komplexních neuroendokrinních, imunologických a zánětlivých procesů v těle.

‍

Při posuzování hypertenze z hlediska funkční medicíny zohledňujeme nejčastěji následující faktory:


  • Stres a emocionální faktory: Úzkost a deprese, mohou hrát roli v rozvoji hypertenze. Dlouhodobý stres může ovlivňovat hormonální rovnováhu a nervový systém a zvyšovat tak krevní tlak.
  • Nedostatek pohybu a sedavý životní styl: Sedavý životní styl mohou vést k nadváze, obezitě a oslabení svalů, což může zvýšit riziko hypertenze.
  • Obezita: Přebytečná hmotnost je silně spojena s hypertenzí. Obezita zvyšuje riziko hypertenze prostřednictvím řady mechanismů, včetně zvýšeného objemu krve, zvýšené produkce hormonů, jako je leptin, a zhoršené citlivosti na inzulin.
  • Diabetes: Lidé s diabetem, zejména diabetes typu 2, mají zvýšené riziko hypertenze. Vysoké hladiny cukru v krvi mohou poškozovat cévy a zvyšovat krevní tlak.
  • Konzumace alkoholu: Přílišná konzumace alkoholu může zvýšit krevní tlak. I když mírné množství alkoholu může mít některé zdravotní přínosy, nadměrné pití může být škodlivé.
  • Kouření: Kouření cigaret může způsobit poškození cév a zvýšit krevní tlak.
  • Přemíra sportovní aktivity bez dostatečně regenerace.
  • Nevhodná strava: Konzumace průmyslově zpracovaných potravin s vysokým obsahem soli, rafinovaných cukrů, nasycených tuků a nedostatek konzumace sezónního ovoce, zeleniny a ryb a potravin bohatých na vlákninu.
  • Nedostatek spánku: Nedostatek kvalitního spánku a spánková apnoe mohou být spojeny s vysokým krevním tlakem.
  • Spánková apnoe: Tento stav spočívá v opakovaných přerušeních dýchání během spánku a je spojen s rizikem rozvoje hypertenze.
  • Zánět a oxidativní stres: Chronický zánět a nadměrný oxidativní stres mohou ovlivnit cévní funkci a přispívat tak k hypertenzi.
  • Hormonální nerovnováha: Poruchy hormonálního systému, jako je nadměrná produkce kortizolu (stresový hormon), nedostatečná funkce štítné žlázy nebo hormonální nerovnováha pohlavních hormonů, mohou ovlivňovat krevní tlak.
  • Genetika a rodinná anamnéza: Lidé mající rodinnou anamnézu hypertenze mají vyšší riziko vlastní hypertenze. Genetické faktory mohou ovlivnit funkci hormonů, enzymů a receptorů, které regulují krevní tlak.
  • Věk: S věkem se riziko hypertenze zvyšuje. To může být způsobeno postupným ztrátou elasticity cév a zhoršenou funkcí kardiovaskulárního systému. ​Zvýšený krevní tlak ve vyšším věku je adaptačním mechanismem na ztrátu elasticity cév a jiné zhoršené regulační funkce!
  • Kofein: ​Kofeinové nápoje mohou dočasně zvýšit krevní tlak, ale toto zvýšení je obvykle krátkodobé a neovlivňuje výrazně zdraví lidí bez předchozích problémů s krevním tlakem. U lidí s vysokým krevním tlakem však mohou způsobit zvýšení krevního tlaku a zhoršení stavu.



Funkční medicína se zaměřuje právě na odhalování rizikových faktorů, které jsou často také příčinou vysokého krevního tlaku. Tady bych rád zmínil zejména inzulinovou rezistenci, která přispívá k zvýšenému krevnímu tlaku hned několika mechanismy:


  • Retence sodíku: Inzulín přímo ovlivňuje ledviny ve smyslu zadržování sodíku a vody, což zvyšuje objem krve a způsobuje zvýšení krevního tlaku.
  • Sympatická aktivace: Inzulínová rezistence zvyšuje aktivitu sympatického nervového systému, což vede k vazokonstrikci (stahu krevních cév) a zvýšení krevního tlaku.
  • Endoteliální dysfunkce: Inzulínová rezistence vede k poškození cévní stěny (endoteliální dysfunkci), což je stav, při kterém endotel (vnitřní vrstva cév) ztrácí svou normální funkci, lumen cévy se zužuje a vede tak ke zvýšení krevního tlaku.
  • Zvýšená produkce aldosteronu: Inzulínová rezistence stimuluje nadledvinky k produkci aldosteronu, hormonu, který zvyšuje retenci sodíku a vody v těle.



Pokud je příčinou zvýšeného krevního tlaku právě inzulínová rezistence, jejím ovlivněním pomocí doporučení funkční medicíny můžeme efektivně snížit krevní tlak a zlepšit tak celkové metabolické zdraví člověka. Řešení hypertenze pouze medikamenty bez stanovení kořenové příčiny obtíží je neefektivní a většinou vede pouze k navyšování počtu užívaných medikamentů v důsledku neřešení inzulinové rezistence a dalších tělesných a duševních dysbalancí.

HYPERTENZE JAKO UKAZATEL DALŠÍCH POTÍŽÍ


Mnoho lidí věří, že užívání léků k léčbě krevního tlaku je vše, co je zapotřebí. Ačkoli léky mohou být účinné, neřeší základní příčinu hypertenze. Pokud je léčba medikamenty jediným přístupem v kontrole krevního tlaku, člověk může být ohrožen rozvojem chronických kardiovaskulárních nemocí a hrozí tak riziko, že bude do budocna řešit další zdravotní obtíže a počet užívaných léčiv se bude zvyšovat.

‍

Alternativním přístupem k léčbě hypertenze je přístup funkční medicíny. Zjištěním a řešením jakýchkoli základních nerovnováh přispívajících k hypertenzi lze totiž obnovit zdraví a snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění.


Pokud zůstane neléčená, hypertenze zvyšuje riziko poškození drobných cév a může vést k následujícím potížím:


  • Infarktu myokardu, cévní mozkové příhodě
  • Hypertrofie srdce a poškození chlopní
  • Selhání ledvin
  • Poškození očních cév
  • Poruchám kognitivních funkcí
  • Poruchám erekce
  • Poruchám spánku

‍

‍

JAKÝ JE PŘÍSTUP K HYPERTENZI V NAŠÍ PORADNĚ FUNKČNÍ MEDICÍNY?


Funkční medicína nabízí přirozenější přístup k řešení vysokého krevního tlaku, přičemž bere v úvahu, že hypertenze je znakem dysregulace neuroendokrinního systému, spolu s faktory životního stylu a stravy. Na základě vypracování časové osy života klienta a s pomocí specifický laboratorních testů zpracovává personalizovaný plán pro řešení kardiovaskulárních dysbalancí. 


Přístup funkční medicíny k hypertenzi se zaměřuje na řešení skutečné příčiny problému a většinou zahrnuje intervenci v těchto oblastech života:


  • Stravovací návyky
  • Odvykání kouření
  • Omezení konzumace alkoholu
  • Přirozený pohyb
  • Stres management
  • Spánková hygiena
  • Obezity a inzulínová rezistence
  • Dechová cvičení a relaxace


V některých případech může být přesná příčina hypertenze skutečně neznámá. Většinou jsou však přítomny faktory způsobující rezistenci na inzulin, kde má intervence funkční medicíny nezastupitelnou roli.

Předpokládá se, že genetika jako taková hraje roli pouze ve zhruba 1 % případů hypertenze. To znamená, že většina případů by mohla být úspěšně řešena prostřednictvím přístupu funkční medicíny.



ZÁKLADNÍ TESTY POUŽÍVANÉ V ZÁPADNÍ MEDICÍNĚ


Některé z nejdůležitějších krevních testů používaných u hypertenze zahrnují:


  • Testy lipidů: Zahrnuje měření hladiny cholesterolu a triglyceridů a dalších parametrů souvisejících s kardiovaskulárním rizikem.
  • Hladiny glukózy: Měření hladiny cukru v krvi může identifikovat diabetickou situaci nebo inzulínovou rezistenci, což jsou faktory spojené s hypertenzí.
  • Renální funkce: Testy kreatininu a močoviny mohou poskytnout informace o funkci ledvin. Poruchy ledvin mohou vést k hypertenzi nebo být důsledkem dlouhodobé hypertenze.
  • Elektrolyty: Testy na hladiny elektrolytů jako jsou sodík, draslík a vápník mohou pomoci posoudit rovnováhu elektrolytů v těle, což může ovlivnit krevní tlak.
  • Hormonální testy: Měření hladin hormonů jako je kortizol, aldosteron, renin nebo hormony štítné žlázy mohou pomoci identifikovat hormonální nerovnováhu, která může ovlivňovat krevní tlak.
  • Zánětlivé markery: Některé testy mohou zahrnovat měření zánětlivých markerů, jako je C-reaktivní protein (CRP), který může indikovat zánětlivé procesy v těle spojené s hypertenzí.
  • Kompletní krevní obraz: Měření počtu bílých krvinek, červených krvinek a krevního objemu může poskytnout informace o možných infekcích, anémii nebo jiných stavů, které mohou být spojeny s hypertenzí.


Základní test z moče: 

  • Analýza vzhledu a barevnosti moče: Lékaři a laboratorní technici nejprve vizuálně posuzují moč na přítomnost jakýchkoli neobvyklých vlastností, jako je barva, jasnost a přítomnost sedimentu.
  • Test specifické hmotnosti: Tento test měří koncentraci moči a poskytuje informace o hydrataci těla a schopnosti ledvin koncentrovat moč.
  • Test pH moče: Měří kyselost nebo zásaditost moči. Normální rozmezí pH moči je obvykle mezi 4,5 a 8,0.
  • Testy na přítomnost bílkovin, glukózy a ketolátek: Tyto testy mohou indikovat různá onemocnění, jako je například diabetická nefropatie (ztráta bílkovin v moči), diabetes mellitus (přítomnost glukózy v moči) nebo ketóza (přítomnost ketolátek u diabetiků nebo lidí na dietě s nízkým obsahem sacharidů).
  • Test na přítomnost bilirubinu, urobilinogenu a hemoglobinu: Tyto testy mohou naznačovat problémy s jaterní funkcí nebo přítomnost krve v moči.
  • Testy na přítomnost leukocytů, erytrocytů a dalších buněk: Tyto testy mohou indikovat infekce močových cest, záněty nebo další problémy.
  • Mikroskopická analýza sedimentu moče: Pokud je zjištěn sediment, laboratorní technik provede mikroskopickou analýzu, aby identifikoval přítomnost krve, bílých krvinek, červených krvinek, bakterií a dalších částic.


‍

SPECIÁLNÍ TESTY FUNČNÍ MEDICÍNY


V naší poradně nás zajímají další parametry, které mohou ovlivňovat krevní tlak. Při řešení hypertenze v souvislostech funkční medicíny využíváme širokou škálu testů k určení příčin a individuálního přístupu ke klientovi. Nejčastěji využíváme následují testy a parametry:

  • Test citlivosti na potraviny: Identifikace potenciálně alergenních potravin nebo potravin, které mohou zvyšovat zánět a tlak, aby bylo možné upravit stravu.
  • Test na toxicitu: Zjištění možných toxinů, jako jsou těžké kovy nebo chemikálie, které by mohly přispívat k hypertenzi.
  • Test na inzulínovou rezistenci: Hodnocení citlivosti tkání na inzulín, což může hrát roli v rozvoji hypertenze u některých jedinců.
  • Test mastných kyselin: Hodnocení hladiny zánětlivých markerů v těle, které mohou být spojeny s hypertenzí.
  • Test na hormonální nerovnováhu: Hodnocení hladin hormonů, které mohou ovlivňovat krevní tlak, jako je například kortizol, renin, aldosteron
  • Testování hormonů a protilátek štítné žlázy: ​při vyšetřeních z krve pro štítnou žlázu může funkční medicína využívat několik specifických testů k posouzení její funkce a identifikaci potenciálních problémů (T3, T4, TSH, protilátky proti tyreoperoxidáze - TPO, protilátky proti tyreoglobulinu - TG)
  • Test střevního mikrobiomu:  Poruchy střevní mikrobioty jsou spojeny s translokací mikrobů z trávicího systému do cévních tkání, což vede k systémovému zánětu, dysregulaci lipidů a hladiny cukru, ateroskleróze, hypertenzi a obecně zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění. Navíc oxid dusnatý, přirozený vasodilatátor, vyžaduje zdravou rovnováhu v ústní mikroflóře pro dostatečnou endogenní produkci. Výzkum naznačuje, že nedostatek oxidu dusnatého je prvním krokem v patogenezi hypertenze. Komplexní analýza stolice, která hodnotí střevní mikrobiom a detekuje přítomnost parazitů, kvasinek a patogenních a komensálních bakterií, může vyloučit dysbiózu přispívající k cévnímu zánětu a nedostatku oxidu dusnatého. 


Tyto testy nám pomáhají lépe porozumět individuálním faktorům vedoucím k hypertenzi u každého klienta a umožňují nám vytvořit personalizovaný léčebný plán zaměřený na řešení příčin, nikoli pouze symptomů.



STRAVA A DOPLŇKY STRAVY POUŽÍVANÉ PŘI ŘEŠENÍ HYPERTENZE


Níže uvádím několik obecných doporučení týkajících se stravy pro lidi trpící hypertenzí:

  • Omezení příjmu sodíku (solí): Nadměrná konzumace sodíku může zvýšit krevní tlak. Doporučuje se omezit příjem soli, což znamená minimalizovat konzumaci průmyslově zpracovaných potravin.
  • Zvýšení příjmu draslíku: Draslík je minerál, který pomáhá regulovat krevní tlak tím, že vyvažuje účinky sodíku. Potraviny bohaté na draslík zahrnují banány, brambory, avokádo, špenát, sušené ovoce.
  • Zvýšení příjmu vlákniny: Strava bohatá na vlákninu může pomoci snižovat krevní tlak. Vláknina se nachází v celozrnných produktech, luštěninách, ovoce a zelenině. Doporučuje se konzumovat minimálně 25 gramů vlákniny denně.
  • Omezení konzumace alkoholu: Nadměrná konzumace alkoholu může zvýšit krevní tlak. Doporučuje se omezit příjem alkoholu na přípustné množství, které je považováno za bezpečné, což je obvykle maximálně jedno až dvě nápoje denně pro muže a jeden nápoj denně pro ženy.
  • Přirozená strava: Celkově je doporučeno dodržovat stravu, která zahrnuje pestrou škálu sezónních a lokálních potravin.
  • Podpora zdravé tělesné hmotnosti: U některých jedinců může snížení tělesné hmotnosti pomoci snížit krevní tlak. Vyvážená strava a pravidelná fyzická aktivita jsou důležité pro dosažení a udržení ideální tělesné hmotnosti.


Při řešení hypertenze může být v rámci integrovaného přístupu využívána určitá nutraceutika, což jsou potravinové nebo potravinám látky, které mají přínosný vliv na zdraví a mohou pomoci snižovat krevní tlak. 

Funkční medicína při léčbě hypertenze může využívat různá nutraceutika jako součást komplexního přístupu. Mezi ně mohou patřit omega-3 mastné kyseliny, koenzym Q10, vitamin D, hořčík, L-arginin nebo kvalitní doplňky s hořčíkem. Sestavení portfolia pomocných doplňků je přísně individuální a řídí se výsledky testů funkční medicíny a specifickými potřebami klientů.


ZÁVĚREM


Hypertenze představuje významný kardiovaskulární rizikový faktor. Detekce a adekvátní léčba vysokého krevního tlaku může snížit kardiovaskulární mortalitu o 30,4 % u mužů a 38 % u žen. Léčba hypertenze by vždy měla zahrnovat základní změny životního stylu, s důrazem na srdcově zdravou stravu a fyzickou aktivitu. Rozhodnutí o zahájení farmakologické terapie by mělo zohledňovat ASCVD riziko pacienta, závažnost hypertenze a osobní preference a možnoti řešit změny v režimových opatřeních konkrétního člověka. 

Pozornost je zejména pořeba věnovat situaci, kdy lékaří předepisují další léčivé přípravky bez výsledků dosažení normotenze. Doporučuji nechat si udělat revizi užívaných léků a to zejména u starších ososb, kde neřešení primárních příčin vede k tzv. polypragmazii (užívání mnoha léku současne). Znovu zdůrazňuji, že zvýšený krevní tlak ve vyšším věku je adaptačním mechanismem na ztrátu elasticity cév a jiné zhoršené regulační funkce a agresivní snižovaní tlaku u seniorů farmakoterapií není racionálním přístupem k řešení hypertenze.




ZPRACOVAL


Mgr. DAVID ČECH

specialista na výživu a prevenci


POZNÁMKA

​

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.​


ODKAZY 

​

Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Odkazy a zdroje zašleme na vyžádání na mail. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Infografiky a kreslené obrázky podléhají autorským právům.